Zátěžové testy – proč se nechat testovat?

Cílem zátěžových testů je zjistit konkrétní funkční schopnosti člověka a posoudit jeho připravenost ke sportovnímu výkonu.

Testy slouží k řízení intenzity tréninkové zátěže a k posouzení efektivity tréninku, kde jsou srovnány výsledky alespoň dvou testů – před a po tréninkovém období.
Pro běžnou populaci slouží ke zjištění, zda jsou stav organizmu a jeho funkční schopnosti normální – bez poruch (fyziologické) nebo abnormální, tedy s poruchou (patologické), pak umožní posoudit druh a míru poškození a dysfunkce orgánů či orgán

ových systémů a dle toho upravit intenzitu i druh zátěže, tak aby prováděná aktivita přispívala k rozvoji zdraví a nikoliv k jeho destrukci. Níže si můžete prohlédnout dva zástupce běžných testů poskytovaných naší laboratoří.

Ergometrie a Spiroergometrie

Maximální zátěžový test neboli spiroergometrie je vyšetření sloužící k zjištění funkční odezvy organismu na zátěž.

V průběhu zátěže je sledována spotřeba kyslíku a množství vydechovaného oxidu uhličitého, dále je monitorována plicní ventilace a srdeční frekvence. Opakované testování je důležitým diagnostickým parametrem při sledování adaptace organismu na tréninkovou zátěž v různých fázích ročního tréninkového cyklu.

Součástí testu je:

  • základní antropometrie, stanovení tělesného složení kaliperací (tuk a aktivní tělesná hmota)
  • vyšetření plicních funkcí (spirometrie)
  • maximální zátěžový test na běhacím koberci, bicyklovém ergometru (dle sportovního zaměření)
  • stanovení koncentrace laktátu v kapilární krvi
  • vyhodnocení maximálních parametrů oběhového a dýchacího systému
  • stanovení ventilačního anaerobního prahu a tréninkových intenzit

Stanovení parametrů výkonnosti:

  • úroveň tělesné zdatnosti (Klasifikace dle AHA American Heart Association)
  • maximální zátěž (WR[W])
  • maximální spotřeba kyslíku
    • absolutní (V’O2peak[L/min])
    • relativní (V’O2/kg[ml/min/kg])
  • poměr respirační výměny (RER[g/h])
  • maximální tepová frekvence (TF[1/min])
  • ventilační prahy (VT1,VT2[L/min])
  • hodnoty jsou vyjádřeny v absolutních číslech a percentuálně vztaženy k normě a k dosaženému maximu
  • hodnoty jsou zjištěny v klidu, při VT1, VT2 a V’O2peak
  • ukázkový protokol zde

Wingate test

Jedná se o komplexní all-out test (do maximálního zatížení). Pomáhá při diagnostice anaerobního výkonu testem „do vyčerpání“.Tento test je zaměřený na testování GLYKOLYTICKÉHO SYSTÉMU, produktem tohoto metabolizmu je laktát.

Hromadění této látky ve svalech se navenek v první řadě projevuje dechovou nedostatečností, která u netrénovaného jedince vede k rozvoji rychlého a povrchního dýchání a k ukončení aktivity během pár sekund. Trénovaný jedinec většinou zaznamená až důsledky lokální kumulace laktátu, která se projevuje palčivou bolestí v zatěžovaných končetinách.
Test je zaměřen na schopnost svalů (především typ vláken IIa) přeměňovat energii z glukózy na mechanickou bez spotřeby kyslíku (anaerobní glykolýza).
Význam tohoto testu je především u rychlostně-silových sportů, ale i v řadě střednědobých a vytrvalostních disciplín (zrychlení na trati, závěrečný finish).
Pokud aplikován konkrétně na běžce slouží ke zjištění účinnosti tréninku a prediktorů běžeckého výkonu na 200–1500 m (Powers & Howley, 2007).
Wingate test se provádí na bicyklovém ergometru. Původní test představoval konstantní odpor 7,5 N.kg-1, který se sportovec snaží překonávat s maximálním úsilím po dobu 30 sekund. Nyní se test provádí se stoupajícím zatížením. V průběhu testu výkon subjektu postupně klesá (index únavy).

Postup a vyhodnocení

  1. Seznámení subjektu s průběhem testu, protažení a uklidnění jedince
  2. Zahřátí šlapáním proti lehkému odporu 3-5 minut
  3. Testování maximálního anaerobního výkonu se stoupajícím zatížením po dobu 30 sekund
  4. Při testu sledujeme ukazatele funkční anaerobní zdatnosti
    1. Čas do maximálního výkonu [s]
    2. Anaerobní kapacitu (průměrný výkon [W] nebo práci vykonanou za celých 30 sec [kJ]
    3. Maximální anaerobní výkon [W/kg]
    4. Průměrný výkon [W/kg]

Index únavy (poměr nejnižšího výkonu na konci testu proti nejvyššímu výkonu)