Zátěžové testy a jejich využití pro sportovce

Backoffice neznamená být pozadu!

Vzdělávám se a učím se vnímat složité věci jednoduše. Přečtěte si text, který jsem vypracovala o zátěžových testech. S úsměvem Ivet 😉

1 Podstata zátěžových testů

Testem se rozumí nějaké fyzické zatížení po určitou dobu. Cílem je zjistit reakci organismu na dané zatížení a na tomto základě poté posoudit míru přizpůsobení se zátěži. Doba zatížení se může velmi lišit – od sekund až po několik desítek minut. Účelem testu je testovat sportovce v podmínkách, které jsou co nejbližší jeho sportovnímu výkonu (fotbalistu při fotbalu, boxera při boxu, běžce při běhu atp.)  Což však naráží na mnoho komplikací v důsledku vysokých cen a velikosti zařízení a z tohoto důvodu většina testů probíhá stále v laboratoři.  Díky technologickému pokroku se tyto překážky daří čím dál lépe překonávat.

Testy zpravidla probíhají:

  1. v laboratoři
  • výhodou je, že v laboratoři jsou podmínky stabilní a vždy znovu zopakovatelné
  • nevýhodou však je, že podmínky testu vždy nemusí odpovídat danému sportovnímu výkonu
  1. v terénu
  • výhodou je, že test kopíruje danou sportovní aktivitu sportovce
  • nevýhodou jsou podmínky, které se mohou lišit (např. vliv počasí, struktura trati, průběh sportovního výkonu)

Za vhodný test považujeme takový test, který je[1]

  • příslušný (specifický) a platný (validní) – skutečně zjišťuje to, co chceme zjistit,
  • dostatečně přesný (precizní),
  • dostatečně nebo přiměřeně citlivý (senzitivní),
  • s co nejmenší chybou,
  • spolehlivý (reliabilní) – dává stejné výsledky při jeho opakování,
  • opakovatelný – lze jej opakovaně provádět stejným způsobem,
  • objektivní – je co nejméně ovlivněn osobou testovanou i testující

2 Fyziologie sportovního výkonu

Než popíšu samotný zátěžový test, vysvětlím nejprve, co se v těle odehrává, abyste věděli, co přesně zátěžové testy sledují.
Děje, které se při sportovním výkonu v těle odehrávají, můžeme z hlediska vývoje přirovnat k boji o přežití. Souhrnně tuto reakci označujeme jako „fight or flight“ (bojuj nebo uteč), za jejíž projevy zodpovídá sympatická část autonomního nervového systému. Při této reakci dochází především ke zvýšení aktivity kosterního svalstva, dýchání a kardiovaskulárního aparátu, s čímž je spojeno vyšší prokrvení aktivních svalů na úkor vnitřních orgánů. Protože svalová práce vyžaduje kyslík, dochází k postupnému zvýšení dechových parametrů (dechový objem, dechová frekvence) a jelikož je třeba kyslík do svalů dopravit a odpadní látky vyplavit, tudíž současně stoupá srdeční výdej (tepový objem, tepová frekvence).

3 Zátěžový test: princip

Zátěžové testy umožňují zhodnotit širokou škálu výkonnostních parametrů sportovce. Všichni sportovci chtějí být ve své sportovní disciplíně nejlepší, chtějí vyhrávat. Aby mohli vyhrávat, musí vědět, jak správně trénovat. A aby mohli správně trénovat, musí vědět, jak na tom jsou, jaká je jejich výkonnost, jaké jsou jejich slabiny – a právě k tomu slouží zátěžové testy.

Podstatou testu je zvyšovat intenzitu zatížení a sledovat adaptaci orgánových systémů.

Během testu sledujeme změny:

  • Ventilace (změny týkající se dýchání a plic)
    1. BF [/min] (breath frequency – frekvence dýchání)
    2. VT [litr] (tidal volume – dechový objem)
    3. V´E [litr/min] (minute ventilation – dechový objem za minutu)
  • Kardiovaskulární
    1. HR [/min] (heart rate – tepová frekvence)
    2. BP [mmHg] (blood pressure – krevní tlak)
    3. V’O2/HR [ml] (tepový kyslík)
  • Metabolické
    1. VO2 [ml/min/kg] – minutový příjem kyslíku na kilogram váhy
      1. VT1 (aerobní práh)
      2. VT2 (anaerobní práh)
    2. Peak (maximum dosažené při testu)
    3. RER (respiratory exchange ratio – poměr respirační výměny)

 

3.1 Ventilace

Při stoupající zátěži se nejdříve zvyšuje dechový objem (VT) a následně dochází ke zvýšení dechové frekvence (BF), které je zpočátku pozvolné a později strmé. Tímto mechanismem tělo reaguje na vyšší potřebu tvorby energie (štěpení sacharidů a mastných kyselin – tuků) a odstraňování zplodin (CO2).

3.2 Kardiovaskulární systém

Úkolem srdce a cév je transport živin a kyslíku do zatěžovaných svalů a odstraňování zplodin metabolismu. V závislosti na zvyšování zátěže stoupá tepová frekvence a současně i krevní tlak, aby byla zajištěna cirkulace krevní oběhu i při vysoké zátěži.

3.3 Metabolismus svalové buňky

Svalová buňka je „dělník“, který dodané živiny a kyslík přeměňuje na práci (svalová kontrakce). VO2 ukazuje, jak efektivně tuto práci zvládá. Pro potřeby tréninku se hodnota VO2 stanovuje v různých intenzitách. Intenzitu výměny O2 a CO2 v plicích popisuje proměnná RER, tato hodnota stoupá od klidových 0,65-0,75 až po hodnoty nad 1 při maximální zátěži a souvisí s respiračním kvocientem (RQ), který ukazuje na intenzitu metabolismu různých substrátů (bílkoviny, sacharidy, tuky) svalové buňky.

4 Můj vlastní zátěžový test

V prosinci 2017 jsem na našem pracovišti absolvovala zátěžový test na běhátku. Cílem bylo zjistit mé maximální výkonnostní parametry, proto byl zvolen rampový protokol s kontinuální navyšováním rychlosti. Při testu jsem dosáhla maximální rychlosti 14 km/h při tepové frekvenci 174/min a využití kyslíku (VO2/kg) 42 ml/min/kg.

Tabulka 1 souhrnně popisuje maximální dosažené hodnoty.

Dosažená hodnota VO2 peak svědčí u basketbalistky o dobré adaptaci na typ sportovní zátěže, síla dolních končetin (3,9 W/kg) je pro ženu velmi dobrá a ukazuje na vysoký potenciál při sportech s vysokou rychlostní a silovou složkou (změny směru, výskoky).
Hlavní limitací výkonu se ukázala ventilace, dechový vzor (závislost VE max a BF max) ukazuje slabinu v dechovém objemu při vysoké zátěži, pro zlepšení mi byl doporučen silově-vytrvalostní respirační trénink se zaměřením na vdech (IMT – inspiratory muscle training).
Začala jsem používat PowerBreathe®, tréninkový systém znamená provést dvakrát denně 30 hlubokých prudkých vdechů. Další testování mám naplánováno na červenec 2018, sama jsem zvědavá, jaký jsem udělala pokrok.

Tabulka 1

 

V grafu (Graf 1) je rozložení ventilačních prahů (VT1 =aerobní práh, VT2 = anaerobní práh) na základě testových hodnot.
Aktivita (běh) prováděná v různých zónách má různý dopad na rozvoj vytrvalostních parametrů[2].
Pro rozvoj základní vytrvalosti je pro mě vhodné udržovat tepovou frekvenci na úrovni 130/min či běžet po rovině rychlostí 8 km/h (= tempo 7,5 min/km).
Pro rozvoj tempové vytrvalosti je pro mě vhodné udržovat tepovou frekvenci na úrovni 160/min či běžet po rovině rychlostí 11 km/h (= tempo 5,5 min/km)
Pro rozvoj rychlostní vytrvalosti se musím na desítky vteřin dostávat nad tepovou frekvenci 160/min či běžet po rovině rychlostí vyšší než 11 km/h (= tempo pod 5,5 min/km)

Graf 1

Nízká intenzita

Intenzita zátěže v tomto pásmu je pod VT1 a je pravidlem, že TF by neměla stoupnout na hodnotu o 10 úderů za minutu nižší, než je TF na úrovni VT1. Zátěž v tomto pásmu zvyšuje základní vytrvalost. Energetické nároky jsou hrazeny především pálením tuků. Subjektivní pocit ze zátěže je “nízká zátěž”. Jedná se o metodu souvislého tréninku, např. lehký klus nebo jiná podobná zátěž v jiných sportech.

Mírná intenzita

Intenzita zátěže v tomto tréninkovém pásmu se nachází mezi VT1 a VT2. Energetické nároky jsou hrazeny převážně ze sacharidů. Subjektivní pocit ze zátěže je “mírná až namáhavá zátěž”. Lze použít jak tréninkovou metodu souvislou, tak intervalovou. Typické jsou usilovné vytrvalostní běhy.

Vysoká intenzita

Intenzita zátěže v tomto tréninkovém pásmu se nachází nad VT2. Energetické nároky jsou plně hrazeny sacharidy. Subjektivní pocity za zátěže jsou: “velmi vyčerpávající”. Jedná se zejména o velmi intenzivní intervalové tréninkové jednotky. Například 1000 metrů dlouhé běžecké úseky nebo 30-ti sekundové intervaly intenzivní zátěže.


[1] Zátěžové testy ve sportovní medicíně. Prof. MUDr. Jan Novotný, CSc., MU Brno 2017, ISBN 978-80-88246-06-0

[2] Physiology of Sport and Exercise, 6th ed.; W. Larry Kenney, Jack Wilmore, David Costill; Human Kinetics Europe Ltd.; 2014, ISBN-13 978-1450477673